Cesty vlakem, návrat do mládí.

27. dubna 2020 v 10:44 | Anna
Dlouho jsem necestovala vlakem. Až když se dcera po studich usadila na druhém konci republiky. Den před odjezedem jsem se vypravila pro jízdenku na vítkovické nádraží, kolem něhož dlouhé roky projíždím tramvají. A byl to pro mě šok. Kdysi budova, vystavěná v bruselském stylu dle návrhu architekrta Josefa Dandy mě přivítala zápachem, obyvateli, kteří si hlídali svůj jediný majetek v modrých taškách, typických pro Kaufland. Kdysi reprezentativní budova, kterou prošli tisíce cestujících denně, dnes skýtá přechodný domov lidem bez práce, domova. Způsobil to v devadesátých letech dvacáteho století odklon veškeré dálkové dopravy , která byla převedena do nového železničního uzlu Ostrava-Svinov a Ostrava-Hlavní nádraží. Tak jak postupně ubývalo cestujících, ubývalo i na důležitosti této budovy. České dráhy postupně zanedbávaly údržbu jak budovy, tak techniky, která je s každým nádražím spjata. V tomto žalostném stavu hledá zájemce o odkup, navíc je budova navržena , aby byla zařazena mezi kulturní památky, což by samozřejmě prodej velmi zkomplikovalo. A vidíte, přes to všechno se na vítkovické nádraží vracím. Vracím se tam před každou cestou za dcerkou. Ponuré prostředí bylo vyváženo příjemnou paní za okénkem výdejny jízdenek. Usměvavá, ochotná, vstřícná, s čímž se nesetkávám každý den, mě vybavila slevovou průkazkou, vytiskla cestovní doklad se jmenným seznamem stanic a povzbudila , že vše zvládnu. Jak málo stačí ovlivnit náš první dojem? Jak jsme vděčni za vstřícnost, ochotu.
Noc před první cestou byla dramatická. Strašidelné sny o ujíždějícím vlaku, který marně doháním po peronu, příjezd do jiného města, úplně do neznáma, mě zcela vyčerpaly. Ráno jsem přivítala s úlevou. Manžel mě usadil do správného vlaku, jela jsem správným směrem a dojela do kýžené stanice. Dětství a mládí mě evokovala vlaková souprava v Kolíně. Tatáž koženková kupé, tytéž zapáchající toalety s malými trrdými mýdelky, snad jen navíc tam byly jednorázové útěrky, se zvláštním odérem. Stejnou barvu ,tloušťku i odér měl toaletní papír, který přímo vyzýval, nesahej na mě! Okna, umyvadlo i mísa zřejmě byly umyté, ale dlouhý provozu vagonů nedovolil, aby svitily čistotou. Vždy se těším, až nastoupím ve stanici Kolín, ale opačným směrem. Prostředí soupravy je nejméně o jeden levl výše, i když, jak kdy. Lidé, cestující, jsou různí, jedni čistotní, druzí, jak bych řekla, nečistotní, nebo-li čuňátka.Zde ani zaměstnanci Českých drah zodpovídající za údržbu vlakových souprav nic nezmůžou. Cestování vlakem jsem si velice oblíbila pro pohodu, některé i pro komfort. Miluji jídelní vozy, kde ráda u dobré kávičky pozoruji krajinu za okny, ale i spolucestující. Jak jsme každý jiný. Někdy se dám i s některými do řeči. Ale radši nechám cestu ubíhat v klidu a pohodě, čtu si, luštím křížovky a papám. To k cestě vlakem také patří. Ráda jezdím vlakem také proto, že jsem často zažila na našich silnicích nevyježděné, nervozní řidiče, kteří mě ohrožovali svou agresivní jízdou.
Proto všechno vás moji milí zvu do českých vlaků, vás Ostraváky do budovy vítkovického nádraží pro jízdenky. Držme pěsti všem nádražním budovám, ať setrvají ve své minulé i budoucí kráse a funkčnosti. Vaše Aďka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama